Přílet do Maroka - Agadiru

Aklimatizace a první zkušenosti v Maroku


Čtyřhodinový let probíhal za přerušovaného spánku až do Agadiru, kam jsme díky dvouhodinovému časovému posunu zpět dorazili v 19h, tedy už potmě. Při výstupu z letadla nás nic nenechalo na pochybách, že jsme v muslimské zemi - svou architekturou i spoustou bíle oděných mužů s čepičkami na hlavě. Protože nám letušky už na palubě rozdaly formulář pro víza, tak odbavení proběhlo až nečekaně hladce oproti tomu, co jsme slyšeli a četli. Po půlhodinové frontě a zběžné prohlídce zavazadel (policistka na nás mrkla, že máme jít, takže jsme ani batohy nevybalovali) jsme vyšli ven, kde spousta lidí už potmě čekala asi na své dorazivší příbuzenstvo.

Před letištěm jsme nenašli žádný autobus, přestože podle Lonely planet měl jezdit do 20:30, a podle policajtů už ten den ani žádný jet nemá a musí se taxíkem (byla sobota). Nenašli jsme žádný grand taxi a neujaly se ani pokusy o smlouvání. Všichni ukazovali na ceduli s pevnou taxou Agadir za 200 dirhamů (dále jen DH - 1 DH odpovídal cca 2,4 Kč) nebo 20€, tak nám nezbylo, než se svézt takto. Lída podle průvodce vybrala hotelík Tamri se sprchou a WC na chodbě, ale příjemným recepčním s angličtinou za 100 dh pokoj.

Hotel Tamri
Hotel Tamri


19.9.2010 Neděle
Agadir

Už den předem jsme se rozhodli, že v Agadiru zůstaneme i další noc, abychom se aklimatizovali na Maroko, vyzkoušeli smlouvání a vůbec zjistili, jak to tady chodí. Vstávali jsme v 7, což by u nás bylo v 9, nasnídali se ještě ze zásob - namazaný chleba a před osmou se vydali směr pláž. Tam spousta kluků hrála fotbal, někteří se i koupali, ale nám se voda moc teplá nezdála a hlavně bylo zataženo, což bylo ideální spíš na prozkoumávání.

Pláž a kopec s pevností
Pláž a kopec s pevností


Prošli jsme se tedy mořem po pláži podél břehu a vydali se zkusit domluvit taxík, který by nás dovezl na Kasbu (hrad) nad městem. Mávl jsem na jeden, řekl že nás sveze za stovku, já že za 15, on že za 18. Na to jsem kývnul, ale nahoře na nás vyrukoval, že jsme se domluvili na 80ti (eighteen vs. eighty) a že nerozumí tolik anglicky. Tak jsem ho uklidnil, že mu musí dvacka stačit a vystoupili jsme - z průvodce jsme věděli, že je to i tak velmi slušná cena. Stejně se usmíval.

Kasbah (pevnost) v Agadiru
Kasbah (pevnost) v Agadiru


Před kasbou
Před kasbou


Tip - smlouvání:


Ten den jsme nabyli dojmu, že všichni Maročani jsou podfukáři a snaží se turistu ošulit, když se nechá. Ve skutečnosti když se na něčem člověk přesně domluví, tak to u Maročanů platí. Při nakupování ale standardně dávají mnohem vyšší ceny na zboží, než za jaké by nakupovali sami Maročané. Zatímco Maročan tak přijde, ukáže na to, co chce koupit a zaplatí, tak turista musí ukázat na jednu věc, usmlouvat ji na rozumnou částku, ukázat na další věc a zase smlouvat. To je pro našince trochu únavné, protože při nákupu kdejaké blbiny, jako třeba vody, musí přijít, že ji chce za 5 DH, jinak by mu ji prodali za 7-8 DH. Případně se předem zeptat na cenu a domluvit se na snížení.

Na kasbě jsme se zdrželi 10 min, a to ještě spíš kvůli záchodu, protože zdi, které jsou vidět zezdola jsou všechno, co tam je, pak už jen kamení, otravovači turistů nabízející focení s velbloudama, s kůzletem a i jen tak bez ničeho. Dolů jsme chtěli jít pěší cestou, ale přítomní policajti nás vypískali, tak jsme museli jít po silnici, míjejíc běžce nahoru. Přitom Maročani po chodníku chodit mohli. No aspoň jsme zblízka viděli nápis vyskládaný z bílých kachlí (viz foto), jinak je prohlídka kasbahu úplně zbytečná - možná snad ještě kvůli výhledu, ale ne kvůli hradu..

Cesta od kasby
Cesta od kasby


Po sestupu dolů jsme se vydali prakticky na opačný konec města na místní súk (trh), a to pěšky, jednak proto, že jsme měli dost času a taky jsme po cestě chtěli navštívit obchody s pevnou cenou potravin, abychom si udělali představu. Do prvního Uniprixu nás nepustili s batůžky, do druhého ano, tak jsme si prohlídli spoustu padělaného značkového oblečení a podívali se na ceny potravin. Odteď víme, že voda stojí tak 5dh, takže už ve stáncích nakupuju tak, že se zeptám, jestli je voda za 5 a prodejce kývne. Když jsem předtím vodu kupoval bez ptaní, tak si řekli o 7,50.

Mešita
Mešita


Křižovatka
Křižovatka


Modlící se na trhu
Modlící se na trhu - ne vždy je možné jít do mešity...


Trh s ovocem
Trh s ovocem


Nakládané olivy a citrony
Nakládané olivy a citrony na trhu


Súkem jsme jen prošli na nádraží o 1km dál, kde jsme si koupili jízdenky do Savíry na 8h ráno po 65dh. Vrátili jsme se do súku, kde jsme prošli kolem nábytkářů a oblečků ve stylu našich Vietnamců a koupili si okurku a granátové jablko za 4dh a asi 10 bonbonů z oříšků s medem. Po cestě na hotel jsme se ještě podle průvodce Lonely Planet snažili najít obchod s tradičním zbožím s pevnými cenami Ensamble Artissanal, ale asi ho zrušili. Před hotelem už jsme jen dokoupili pečivo v pekárně a 2 h si odpočali při plánování zítřejší Savíry a psaní deníku. Jakmile trochu přestalo pršet, tak jsme vyrazili ochutnat thé ala ménthe - marocký čaj (aneb berberská whisky - zelený čínský čaj v konvičce, do které se přidá několik rostlin čerstvé máty a přesladí se spoustou cukru a následně se pije z decových skleniček), poblíž hotelu. I přes jeho sladkost byl výborný, jen pinkl se nás zase snažil natáhnout a vrátil nám o 4dh míň než měl, ale nedali jsme se. Tak se omluvil, že ta mince vypadá úplně stejně jak ta druhá..., takže jsme za 2 čaje platili 12dh. Ještě jsme se prošli rušnými uličkami kolem hotelu, koupili snídani na další den, zaplatili hotel a se základní představou o tom, jak to v Maroku funguje, šli na kutě.

Agadir v noci - kasbah
Agadir v noci - kasbah


20.9.2010 Pondělí
Agadir - Essaouira

Vstali jsme v 6:30 a v 7 vylezli před hotel, hned chytli oranžové petit taxi (malé taxi operující pouze po městě). Protože jsme od recepčního hotelu věděli, že to na nádraží má stát pod 15 dh, tak jsem taxikáři řekl, že za deset, on že za 15, na což jsme kývli, takže vše proběhlo rychle a bez handrkování. Jízda byla lehce zábavná, protože taxi bylo na rozpadnutí. Řidič mně zakázal se připoutat, během jízdy mu vypadl klíček ze zapalování, ale auto jelo dál a dveře nešly dovřít. Nicméně po 10 min jsme na nádru, jíme snídani a čekáme na autobus CTM. Po příjezdu nás ještě pošlou na registraci zavazadel za 5dh obě a vyrážíme na čtyřhodinovou cestu klikatou silnicí se zajímavým výhledem na přírodu a poloopuštěné vesničky, se zastávkou na WC v polovině.

***foto Petit taxi, Nádraží, Cesta
Petit taxi
Petit taxi (městské taxi)


Nádraží
Nádraží


Cesta
Cesta


Cesta
Cesta


Cesta
Cesta


Cesta
Cesta


Cesta
Cesta


Cesta
Cesta


Cesta
Cesta


<< Zpět na úvod o Maroku Přejít na další stranu cestopisu - Savíra >>



 


 




Veškerý obsah stránek maroko.efektne.cz je chráněn autorským zákonem a jakékoli kopírování textu nebo obrázků je striktně zakázáno bez předešlé domluvy s autorem.

NAVRCHOLU.cz

Maroko cestopis, dovolená - hlavní stránka

Maroko Turecko