Marakkéš (Marrakech)

Nejživější město Maroka a zaříkávači hadů na Džema el-Fna


Cesta proběhla s obligátní 20timinutovou zastávkou na pauzu na záchod v řidičově spřáteleném podniku (zastavuje se vždy u nějaké restaurace) a velmi neúrodnou kamenito-písčitou krajinou jsme po cca třech a půl hodinách dorazili do Marakkéše. Trochu nás ale překvapilo, že nás CTM vysadilo na jejich novém nádraží (na rozdíl od toho popsaného v průvodci) u nádru vlakového, které je ale mnohem dál od medíny než standardní nádraží. Zeptali jsme se tedy moc ochotného mladého Maročana, který cestoval s námi, kde vůbec jsme a jak se dostaneme do centra. Ten nám poradil, že si máme vzít taxík a že nás bude stát kolem 15 dh (do té doby jsme předpokládali, že by taxi ve velkém městě bylo finančně neúnosné). První nádražácký taxikář (zde žlutohnědá auta) na tuto cenu nekývnul, tak jsme mávli na 2., který po smlouvání kývnul. Zvláštní bylo, že vezl ještě jinou pasažérku, ale vešli jsme se. Zvláštní je, že podle našich zkušeností se zde na rozdíl od ostatních větších měst nepoužívají taxametry. Pro jistotu už ukazuju mince v domluvené výši, aby potom nebyl prostor pro dohadování, jako předtím v Agadiru.

Náš autobus CTM během přestávky
Náš autobus CTM během přestávky


Nehostinná kamenitá poušť
Nehostinná kamenitá poušť (i tady se dá žít)


Ultraortodoxní rodinka
Ultraortodoxní rodinka (ženu s burkou a rukavicemi jsme viděli opravdu jen jednou)


Vyschlá říčka
Vyschlá říčka


Nechali jsme se dovézt k bráně nejbližší k ulici, ve které jsme chtěli hledat hotel a ještě jsme šli kus pěšky, přestože tady v medíně jezdí auta, což jsme nevěděli. Ve velkém horku jsme se vydali hledat hotel, ale dost jsme se ztráceli v místních uličkách a hotely, které jsme zkoušeli byly příšerné. Je nepříjemné se ptát někoho na cestu, protože by nás dovedl a chtěl by od hoteliéra provizi, takže by se nám ubytování prodražilo. Nakonec jsme asi po čtyřech neúspěšných pokusech našli hotel Essaouira v boční uličce, do které bychom to nikdy neřekli a ubytovali se v nádherném pokoji s oknem za 100 na noc, a to hned na 2 noci. Hotel má navíc pěknou střešní terasu na posezení a za tuto cenu je to oproti dřívějším zkoušeným hotelům luxus.

Po sprše a chvíli odreagování jsme se vrhli do prozkoumávání Marakkéše, tedy hlavně náměstí Džema el Fna, což je prý snad nějživější náměstí na světě s vypravěči, prodavači apod. (viz dále). Protože už jsme byli hladoví, tak jsme si sedli do jedné z vývařoven na náměstí a ochutnali kuskus s masem a pastillu, což je sladký koláček s (obvykle holubím) masem a ořechy. Potom se nám ještě zalíbilo něco mixovaného u vedlejšího stolu, což jsme odhadli na Salat Marocanaise, tak jsme to přiobjednali, ale donesli nám rajčatový salát. To nás trochu vyděsilo, protože jsme si dosud na jídlo dávali celkem pozor a u stánkařů jsme si moc s hygienou jistí nebyli. Ale snědli jsme to a nic nám z toho nebylo. Dojedli jsme, zaplatili 80 dh vč. 10 dh dýška a šli zkoumat dál náměstí a přilehlé uličky, mj. s kvanty vietnamského oblečení.

Náměstí Džema el Fna
Náměstí Džema el Fna


Náměstí Džema el Fna: stánek s gastronomií
Náměstí Džema el Fna: stánek s gastronomií


Noční život na náměstí
Noční život na náměstí


Prodavač šneků
Prodavač šneků


Náměstí neuvěřitelně žije, od prodavačů pomerančové šťávy za 4 dh, přes prodavače šneků, tažínů, kuskusu, špízů a jiného všemožného jídla až po různé umělce, krotitele hadů a opiček, předváděče, bubínkáře a vypravěče. Jedny bubínkáře jsem bez blesku vyfotil a za smíchu celé přihlížející skupiny se za mnou vrhnul jejich komplic, že musím zaplatit. S tím jsem ale počítal. Průvodce Lonely planet doporučoval sednout na čaj na terasu pro pozorování náměstí. Čaj tady mívají za 15 dh, ale výhled stojí za to (bez toho, aniž by si člověk něco pořídil k pití, ho na terasu nepustí). Protože poprchávalo, tak jsme si vybrali jednu krajní restauraci se střechou, ale horký čaj v teple nebyl nic extra, i když pršelo. U čaje jsme částečně koukali a částečně plánovali další dny. Protože vrchní neměl na vrácení, tak nám nechal 2 čaje za 20 dh. Ještě jsme obešli náměstí a vrátili se na pokoj a před půlnocí do postele.

Lisovači pomerančové šťávy
Lisovači pomerančové šťávy


Noční život
Noční život


Prodavači máty
Prodavači máty do všudypřítomného marockého čaje


Drtič nápoje z cukrové třtiny a pomeranče
Drtič nápoje z cukrové třtiny a pomeranče


Pohled na náměstí z výšky za deště
Pohled na náměstí z výšky za deště


Prodavači ořechů, datlí a fíků
Prodavači ořechů, datlí a fíků


22.9.2010 Středa
Marakkéš

Chtěli jsme vstávat v 7, ale vzbudili jsme se ještě o chvíli dřív, protože jsme spali nerušeně, na rozdíl od minulých nocí. Snídani jsme našli hned před hotelem - čerstvě udělané "palačinky" z kynutého těsta - spíš placky - galletes s medem a sýrem. Na Džema el Fna nás překvapilo, že všechny stánky s jídlem ze včerejška zmizely a zbyla po nich jen čistá dlažba. Mačkači pomerančů už měli někteří otevřeno. Vyrazili jsme ale po památkách, nejdříve k hrobkám Saadů - dřívější královské rodiny (vstup za 10 dh), kde jsme potkali spoustu turistů a zbytky budov s vyřezávanými ornamenty. Skoro za rohem je už Palác el Badi, ze kterého zbylo pár zdí a půdorys (vstup 10 dh).

Hrobky Saadů
Hrobky Saadů


alác el-Badi: panorama
alác el-Badi: panorama


Palác el-Badi: nádvoří
Palác el-Badi: nádvoří


Po cestě k informačnímu centru jsme pořídili placky a ovocný mlíko a najedli se před ním. Infocentrum bylo kvůli polední přestávce zavřeno - dostali jsme jen velmi nepodrobnou reklamní mapu, tak jsme se vydali kolem Kotubijské mešity (největší mešita v Marakkéši) k Medrese (škole islámu) Aliho ben Jusúfa přes súky - trhy klikatými uličkami. Samozřejmě jsme se ztratili a museli se zeptat nějakýho kluka na cestu. To ale není v Maroku jen tak, kluka jsme se nemohli zbavit skoro celou cestu k cíli, takže jsme mu zaplatili, že už trefíme, protože už vidíme minaret vedlejší mešity. Kluk teda že jo, ale samozřejmě jsme netrefili - najednou mně popadá někdo za rameno a on to zase ten kluk a s úsměvem ukazuje správnou cestu.

Kotubijská mešita
Kotubijská mešita


Místní zubař
Místní zubař (protézu si můžete vyzkoušet, která vám nejlépe sedne)


Ben Jusefova medersa
Ben Jusefova medersa


Do medersy je jednotný vstup s marakéšským muzeem za 60 dh. Medersa je zajímavá vyřezávanými zdmi a pokoji žáků, muzeum fotkami staré Marakéše a pár starými předměty a pěknou hlavní místností. (Medersa je obecně škola koránu, která se obvykle stavěla v okolí mešity a bývá velmi architektonicky zdobná. Byl to takový internát pro chlapce, ve kterém bydleli v malých pokojích. Na rozdíl od mešit, do kterých se v Maroku nesmí, tyto medersy bývají přístupné po zaplacení vstupného.) Nutno ale říct, že Maročané pro dělání muzeí moc smysl nemají. Nejen, že ignorují nefrancouzsky hovořící návštěvníky, ale muzea jsou trochu odfláklá, neupravená, neosvětlená a malá. Muzeum Marakéše máme tedy prohlídnuté za chvíli a v ceně vstupenky je ještě Vodárna, která je taky jen na chvíli. Zpátky se vracíme bez bloudění a jsme překvapení, jak je to blízko. Po cestě si ještě na Džemě dáváme džus z pomerančů za 4 dh, ale dávají do něj led, což nás dost znepokojuje, protože jsme schválně hledali džusaře s kelímkama, abychom nedostali jen sklenici vypláchlou kohoutkovou vodou (zatím se snažíme být opatrní s čímkoli, co se má dostat do žaludku). Nakonec to ale vypijeme bez následků.

Marakkéšské muzeum
Marakkéšské muzeum


Vodárna
Vodárna


Na Džemě ještě vidíme i zaříkávače hadů, ke kterým se není vhodné přibližovat, jinak má člověk kobru za krkem, ani nemrkne. Tito zaklínači se totiž živí tím, že člověka nechají vyfotit se s hadem kolem krku a toto je jedna z metod, jak někoho přimět, aby zaplatil. Zaříkávač taky umí nechat kobru tancovat podle toho, jak píská na píšťalku, jak to známe z pohádek. Něco podobného se tu dělá i s opičkami - můžete se nechat vyfotit s opičkou na rameni. Obecně se to však nedoporučuje, protože tito “krotitelé” se ke zvířatům nechovají zrovna ukázkově a pokud jim zaplatíte, tak je v tom podporujete.

Zaříkávači hadů
Zaříkávači hadů


Focení s opičkami
Focení s opičkami


Lída je unavená horkem, tak se nabízím, že zajdu pro vstupenky na autobus, protože nám recepční tvrdí, že se prodávají jen na dalekém nádraží, ale v hotelu CTM dostávám informaci, že se dají sehnat i v internetové kavárně za rohem, tak pořizuji dvě do Ouarzazatu po 90 dh. Po cestě na hotel pozoruju stavění stánků s jídlem na náměstí, kupuju sladkost s cukrovou polevou od prodavače s károu místo stánku a jdu nahoru na terasu datlit deník. Po šesté hodině jdu budit na pokoj Lídu, která nespí a po setmění vyrážíme na náměstí do Hassanova stánku č. 32, který jsme si minulý večer vyhlídli, protože u něj sedělo nejvíc místních a snad žádný turista. Protože je plno, tak chvíli čekáme, ale podaří se nám vecpat. Automaticky dostáváme salad mixte (velmi jemně nakrájená zelenina s rajčaty ve vodě) s plackou a objednáváme si brouchette simple (masový špíz) a Lída masové kefte (jakési karbanátky) po 30 dh. Kefte je lepší. Hodně lidí si tady dává párečky, ale na ty už jsme přejedení. U dalšího stánku si ještě dávám výbornou sladkost z koření se zázvorem, takže z pochoutek na náměstí jsme vynechali snad jen šneky.

Chvíli jsme ještě korzovali po náměstí a včas se vrátili na hotel balit, protože další den vstáváme v 6.

***foto 25-26: Večeře a Stánek s večeří
Večeře
Večeře


Stánek s večeří
Stánek s večeří


23.9.2010 Čtvrtek
Marakéš - Ouarzazat [čti Varzázat]

Ráno jsme vstali už v 6, v 6:30 jsme vyráželi hledat petit taxi (městský taxík) k celkem vzdálenému nádraží. Na naši cenu 20 dh po smlouvání kývnul druhý taxikář hned na Džema el Fna, v což jsme ani nedoufali. V 7:30 v odjíždějícím autobusu jsme se nasnídali buchtama. Cesta do Ourzazatu vedla fotogenickými vysokými horami, ve kterých se mikrospánek řidiče nevyplácí. Za nízkým zábradlím se od silnice svažují prudké hluboké strže do údolí. Občas nám dost zatrnulo při předjíždění kamionů s tanky benzínu. Mimochodem nafta tu stojí cca 7,50 a benzín 10,50 po přepočtu na Kč. Kvůli ušmudlaným sklům asi fotky nebudou nic moc.



<< Zpět do Savíry Pokračovat do filmových studií Varzázatu >>



 


 




Veškerý obsah stránek maroko.efektne.cz je chráněn autorským zákonem a jakékoli kopírování textu nebo obrázků je striktně zakázáno bez předešlé domluvy s autorem.

NAVRCHOLU.cz

Maroko cestopis, dovolená - hlavní stránka

Maroko Turecko