Sahara: Ríssání a největší pouštní duna Erg Chebbi

Přespání pod širákem v poušti


25.9.2010 Sobota
Tinenghir - Rissaní


Vstávali jsme v 7, protože jsme včera dostali informaci, že do Erfoudu jedou ráno 2 autobusy - CTM a jeden soukromé společnosti. Vyrážím tedy do města pro jízdenku od CTM, ale zjišťuji, že nejede. Tak zjišťuji na improvizované neoznačené zastávce u benzinky u nějakých chlápků, že jiný bus jede v 8:30. Kupuju tedy jízdenky po 30 dh, za 2 zavazadla si zřízenec říká o dalších 20 dh se slovy "ten - ten", z čehož mně nejdříve nedocházelo, co po mně chce. Z autobusu, který přijel, se nám málem zježily vlasy. Vypadal, že se každou chvíli rozpadne. I sedadlo, na kterém by se dalo sedět jsme hledali celkem dlouho. Za nás si pak sedla nějaká chrmlající postarší žena, ale jinak jsme byli některým ukradení a někteří pokukovali.

Samotná cesta probíhala tak, že se zastavovalo každou chvíli podle toho, jak kdo potřeboval nastoupit nebo vystoupit. Když chtěl někdo vystoupit, tak jen zatleskal a něco křikl. Samotný autobus ovládali 3 muži - řidič, prodavač jízdenek a vyndavač zavazadel kombinovaný s otvíračem dveří (dveře se tu rozhodně neotevíraly tlačítkem od řidiče). Když nějaký cestující dojedl, tak prostě vyhodil igelitový sáček z okna. BTW Ekologický Evropan to má v Maroku vůbec těžké - něco jako odpadkové koše tady moc nejsou vidět, zvlášť v medině, kde jsou občas nějaké kupky s odpadky, ale stalo se mně, že mně nějaký Maročan vrátil kelímek od jogurtu, který jsem vyhodil na kupu smetí - asi to byla jeho kupka. Tak jsem se potom raději vždycky ptal, jestli tam můžu něco vyhodit. Často jsme ale odpadky nosili i půl dne, než jsme se jich zbavili.

Cesta tedy trvala přes 4h, zajímavý byl ale i její průběh pro nás: Jediná běloška, která s námi nastoupila se svým černošským manželem, za námi při první pauze přišli, že jeho rodina má v Merzouze (ve vesnici na okraji pouště) kasbah - ubytovnu, ze kterého dělají projížďky na velbloudech do pouště a nabízel nám, že by nám udělal cenu, kdybychom využili jeho služeb. Nám se to zrovna hodilo - původně jsme sice uvažovali o nějaké levnější variantě jen 2 hodin projížďky do pouště a návrat, ale nabídli nám výlet i s přespáním v poušti za 600 dh na osobu. Věděli jsme ale, že je před námi ještě dlouhá cesta, tak jsme dělali, že to je hodně peněz, že jsme studenti a že jsme chtěli něco jednoduššího a pořád že asi teda spíš ne. Takto jsme je nechali vycukat (čas od času Maročan přišel a nabídl nižší cenu) až na 400 dh na jednoho - víc už by se nenechali. Mezitím ještě byla aférka, protože tomuto velbloudistovi (jmenoval se Abdullah a jeho žena - belgičanka si nechala říkat Fifi - dost střelená ženská, která prý 20 let sloužila v armádě), tak tomuto Abdulláhovi ukradli během cesty batůžek. Možná proto, že si ho dal na sedadlo 5 řad před sedadlo, na kterém seděl. Nakonec to ale vzal celkem sportovně - prý se stávají horší věci. No ale nakonec jsme byli rádi, že se nás ujali, protože v Erfúdu (do kterého směřoval náš autobus) nás z busu vysadili hned někde na začátku města, odkud vyjížděly minibusy do Ríssání (batoh jsme museli neochotně nechat nepřipevněný na střeše, ale jinak nám jako turistům udělali místo na sezení) a tam nás vzali na tažín z nějaké zvláštní zeleniny, kterou jsem do té doby neviděl - nejvíc se to podobalo malé paprice, zevnitř bych to zas tipoval na okurku. Bylo to ale asi v poušti obvyklé, potom jsme toho viděli spoustu na trhu.

Brána do Ríssání s Abdulem a Fifi
Brána do Ríssání s Abdulem a Fifi


Za tažín jsem platil 15 dh, což je méně než poloviční cena oproti turistické. Lída raději ještě jen ochutnala. Potom nám poradili, že si máme místo lahví vod kupovat 5tilitrové barely za 9-10 dh, což dokáže něco ušetřit (1,5l láhev stála cca 5 dh), když se pak voda rozlije do lahví. Následně nás odvedli k minibusu jeho bratra, stojícího u obchodu s potravinami dalšího jeho bratra. První bratr se živil tím, že ráno přijel k obchodu, seděl tam do 14:30, během čehož přijímal objednávky od spřátelených kasbahů v poušti a pak je rozvezl. Tady jsme ještě nějakou dobu čekali a sledovali místní lenivý život. Vyjížděli jsme tedy z Ríssání v autě plném jídla a ještě se stavovali pro plynové bomby a kdovíco po cestě. Naše kasba byla samozřejmě poslední, takže jsme strávili 2 hodiny rozvážením po poušti, ale ne, že by to bylo nezajímavé.

Příjezd k základně pro výjezd na velbloudech
Příjezd k základně pro výjezd na velbloudech


Velbloudi
Velbloudi


Přechod kamenité pouště v písčitou
Přechod kamenité pouště v písčitou


Dodávka, která nás dovezla do kasby
Dodávka, která nás dovezla do kasby


Před pátou jsme dorazili do kasbahu (fakt nevím, jak jinak bychom se tam do pouště dostali) a postupně jsme začali objevovat další turisty. Schválně nás, potvory, nechávali oddělené a pak za námi přišel šéf kasbahu, že nemáme s ostatními mluvit o ceně, protože ostatní platili 600 dh. Tak jsem se cítil jako zkušený vyjednavač.

Dostali jsme čaj a ještě jsme povídali s Abduláhem a ukecanou Fifi, které už jsme měli po celém dnu plné kecky. Šéf kasbahu byl dost protivný: zvedal se vítr a my neměli šátky, tak nás na nich pěkně natáhl a ještě se tvářil jak prdel. Jak jsme zjistili další den, tak se dají koupit za 10 dh, po nás chtěl 150 za dva. Co naplat, naše blbost, že jsme si je nepořídili dříve a protože zrovna dost foukalo, tak jsme to bez nich nechtěli riskovat. Aspoň, že jsem si prý vybral pravý tuaregovský.

Před výjezdem jsme trochu zevlovali, než se ostatní připraví a fotili se s velbloudy a nezávazně konverzovali s jejich údržbáři a průvodci. Kolem 17:30 jsme vyrazili - 14 turistů (my 2, marocký pár, další 2 Maročané, Dán, Holanďan a 6 Španělek) a 2 průvodci, z toho jeden pravý Tuareg z kmene Gauwí - úplně černoch jako bota. Nasedání na velbloudy bylo bez problémů, při jejich zvedání má člověk napřed pocit, že se vyklopí dozadu, pak dopředu a zase dozadu, ale stačí se pořádně držet. Po půlhodině jízdy člověka začne bolet zadek - doporučuje se proto sedět víc vzadu. Šli jsme odhadem 1,5 h do pouště po největší duně na světě - Erg Chebbi, než jsme dorazili do skromného kempu se stany pro každého. Lehli jsme si na připravené koberce a dostali čaj, ale na jídlo jsme čekali snad hodinu a půl. Tento čas jsme trávili konverzací s Dánem a Holanďanem, převážně o cestování apod. Na jidlo byl tažín se zeleninou a kuřetem, po něm ještě nakrájený meloun. Jedli jsme všichni ze dvou velkých talířů, Maročané rukama, ostatní více méně příborem.

Příprava velbloudů
Příprava velbloudů


Lídin velbloud
Lídin velbloud


Karavana
Karavana


Můj utržený velbloud
Můj utržený velbloud


Po večeři se tam někde objevili další 2 kluci a společně zpívali a bubnovali na bonga, čehož už asi měli za celou sezónu dost, tak se začali věnovat spíš Španělkám. Podle ustavičného "perké" tipuju, že jim dávali nějaké ohromě vtipné hádanky. Říká se, že na poušti bývá nejpěknější pohled na hvězdy, které jsou jakoby skoro na dosah. My jsme měli nejdříve zataženo, ale později bylo vidět hvězdy, i když kvůli oslňujícímu měsíci skoro v úplňku jich nebylo vidět tolik. Před spaním jsme ještě vylezli na jednu z větších dun a koukali na měsícem osvětlenou poušť. Místo stanu jsme dali přednost spánku na koberci pod širým nebem, což bylo super.

Spánek pod širákem v poušti
Spánek pod širákem v poušti


26.9.2010 Neděle
Merzouga - Ríssání


Ráno nás vzbudily nějaké zvláštní zvuky, po delším zkoumání jsme zjistili, že se dva velbloudi drbou krkem o dřevěnou kostru stanu. Vstali jsme tedy v cca 6 h a šli šplhat na nejvyšší dunu v okolí, ze které byl parádní výhled a odebrali jsme vzorek saharského písku na památku. Průvodci mezitím sháněli velbloudy, kteří se jim trochu porozutekli po okolí, přestože měli vždy svázanou jednu přední nohu - kotník ke stehni. Asi po hodině byli připravení velbloudi, tak jsme vyrazili na cestu zpět. Zadek bolel víc než včera, ale dalo se to snést. Protože občas prosvitlo slunko, tak jsem vyfotil i stíny velbloudů - profláklý to kýč.

Drbající se velbloudi
Drbající se velbloudi


Stanová základna
Stanová základna


Pohled z duny
Pohled z duny


Východ slunce
Východ slunce


Příprava na cestu zpět
Příprava na cestu zpět


Trocha pouštního kýče
Trocha pouštního kýče


Po příchodu zpět do kasby Lahmada už jsme měli nachystanou klasickou snídani: placka s máslem a džemem, čaj a olivy. Dali jsme si rychlou sprchu, protože písek jsme měli skoro všude a už nás začali ládovat do džípu spolu s polovinou ostatních za srdceryvného loučení a rozdávání vizitek, které máme dát kamarádům, chystajícím se do Maroka. Cesta džípem, po většinu cesty po kamenité poušti, trvala necelou hodinu až po vysazení v Ríssání a tím nám začala nejtěžší část naší dovolené - úkol proflákat 10 hodin ve vesnické díře v poušti. Jezdí odtud totiž jen 2 noční autobusy, oba ve 20h - jeden do Marakéše a druhý do Fésu, přičemž ten druhý jsme potřebovali.

Takže po desáté jsme se ocitli v Ríssání, vedro snad ke čtyřicítce, všude poušť a nic k dělání. Den předem jsme se domluvili v autobusové kanceláři CTM, že si v ní můžeme nechat velké batohy, takže jsme tam aspoň mohli pobíhat bez nich. Částečné štěstí jsme měli v tom, že byla neděle, takže se konal súk (trh) a 2 hoďky jsme tedy zabili na něm, aniž bychom si něco z těch šuntů typu Vietnam koupili. Na oběd jsme si dali berberskou pizzu, která má těsto i seshora a uvnitř maso a nějakou zeleninu, u místního specialisty. Sice jsem za 40 dh očekával celou pizzu a ne jen čtvrtinu, ale aspoň nám dal slevu na 30 dh. Po obědě jsme strávili hodinu na internetu v neuvěřitelně špinavé místnosti internetové kavárny se zaprášenými rozkuchanými počítači, kde jsme museli používat mobilní verze webových stránek, abychom tam nestrávili mládí. Dozvěděli jsme se, že se nic neděje jako obvykle a že v ČR je 12°C, což nám přišlo super.

Ulice v Ríssání
Ulice v Ríssání


Zbytek dne jsme proseděli na čajích v kavárně u pobočky CTM, kde nám nechali velké bágly. Aspoň jsme vypozorovali, že Maročani vlastnící restaurace hrozně rádi přeskládávají stoly a židle. Zpestřením už byl snad jen nákup večeře - placky, sýr (Veselá kráva, kterou tady rozhodně neskladují v lednici), a šli jsme se najíst do jakéhosi parčíku. Začali nás otravovat nějací malí kluci, kteří chtěli sýr, ale bylo jich moc, takže by nám nic nezbylo a nic jsme jim nedali. Ve skupině ale začali být dost agresivní, stoupli si kolem nás a začali po nás něco házet, tak jsme museli večeři předčasně ukončit a vrátit se do naší kavárny. No vyliskejte v poušti nějakýho caparta...

Tržnice v Ríssání
Tržnice v Ríssání


Po setmění přišla ještě nějaká turistka, ale moc se s náma nebavila. Ve 20 h jsme konečně nasedli do autobusu plného arabů, částečně asi studentů a unavení nicneděláním jsme brzo usnuli. Jen jsme ještě zaregistrovali, že se celkem často stavělo a při delší zastávce v horách byla celkem zima, ale ani jsme nevystupovali.



<< Zpět soutěsky Todra Pokračovat na koželužny v královském Fésu >>



 


 




Veškerý obsah stránek maroko.efektne.cz je chráněn autorským zákonem a jakékoli kopírování textu nebo obrázků je striktně zakázáno bez předešlé domluvy s autorem.

NAVRCHOLU.cz

Maroko cestopis, dovolená - hlavní stránka

Maroko Turecko