Fés - koželužny v jednom z královských měst

Město známé tradičním způsobem zpracovávané kůže


27.9.2010 Pondělí
Fés


Na nádraží do Fésu jsme dorazili ve 4:45 a počkali jsme na něm do 6 h do svítání (za studování průvodce a psaní deníku), kdy jsme přejeli taxíkem (12 dh - kupodivu tady znají taxametry) na hlavní Féské nádraží autobusů, kousek od části medíny, kde jsme si vyhlídli hotel v průvodci a nechali tam bágly v úschovně - po 3 dh.

Kousek od nádraží už je brána do mediny a mohli jsme tak brzo ráno procházet ještě skoro opuštěné staré město bez nadháněčů. Možná proto, že jsme do medíny přišli ještě před otevřením, zdála se mně celkem přehledná, se dvěma hlavními ulicemi, přestože Lonely planet varoval před ztracením a nadháněči. Súk s hennou byl ještě zavřený, takže jsme ho museli obejít, čímž jsme trochu zabloudili z cesty doporučené průvodcem. Narazili jsme i na mešitu s medresou apod., ale koželužny, jimiž je Fés proslavený jsme nenašli, tak jsme se nechali vést týpkem se sluňákama, koženou bundou a kšiltovkou s nápisem “Italy”, který nám je prý ukáže a že není guide a že jeho služby nic nestojí. Dokonce nám ukazoval nějaký odznak, že je z turistické policie, tak jsme se nechali vést. Dorazili jsme do prodejny kožených výrobků, odkud byl na koželužny výhled a borec že ať se podíváme jak budeme chtít, jen ať potom dáme provozovateli obchodu 150 dh za výhled. Tak jsme mu řekli, ať na to zapomene a začalo dohadování o ceně, které skončilo domluvou, že prodavači dáme něco málo, nebo u nich něco koupíme. K nákupu nedošlo, jediná kabelka, která se Lídě líbila stála 800 dh místo 150, které za ni byla ochotná dát. Po cestě z obchodu za námi šel prodavač, který tam byl jako první a dohadoval se s naším nadháněčem o kolik nás zkásnou, a řekl si o pade, ale dal jsem mu dvacku. Spíš to ale zkoušel a kdybych mu nic nedal, tak by to taky prošlo. Je ale fakt, že nám k tomu něco řekl, tak si to i trochu zasloužil.

No, pracovat v koželužnách bych nechtěl: dělníci tu stojí skoro po pás nahýma nohama ve zděných kádích plných barviv typu holubí trus, indigo apod. Laicky řečeno vešlapávají barvivo do kůží, pak je vyndají z kádě a roprostřou na slunce na střechy okolních domků. Prý je dobře placená práce, ale asi ne moc zdravá a člověk pak hraje všemi barvami.

Koželužny Fésu: barvírna kůží
Koželužny Fésu: barvírna kůží


Barvení kůží
Barvení kůží


Sušení už nabarvených kůží
Sušení už nabarvených kůží


Pak jsme ještě zašli do čtvrti, ve které se kůže dobarvují, a kde jsme si k částečnému obědu na jednom z mála náměstíček v medině za řekou dali bramborovou placku (prodavač tvrdil, že má být sladká, ale nebyla - prostě neuměl anglicky jako obvykle) a sladkost “fátiminy prsty” v trojúhelníkové podobě - listové těsto s medem, ale hodně tučné a sladké - smažené v oleji.

Kolem 12 h (kdy už by měli být hosté hotelů odubytovaní) jsme šli hledat k bráně u nádraží hotely, protože tam měly být levnější. To sice byly, ale pod úrovní, kterou bychom snesli, takže jsme nakonec sehnali penzion Bathi kousek za dražším hotelem Bathi, a to za 180 dh velký pokoj se sprchou a záchodem v jednom na pokoji a třema okny (jak jsme později zjistili, jedním nezaskleným, ale to nevadilo). Cena byla vč. snídaně a po mimosezónní slevě od příjemného majitele, který se o hotel staral s dcerou.

Ukázka pokoje, ve kterých jsme se ubytovávali
Ukázka pokoje, ve kterých jsme se ubytovávali


Naštěstí ve Fésu je už celkem přijatelná teplota kolem 25°C. Novou medinou kolem paláce, který se z jedné strany nesmí fotit (voják s policajtem na mě významě gestikulovali), jsme chtěli zajít i do ville nouvelle - nového města, abychom ji viděli aspoň v jednom městě, ale nic zajímavého, kromě evropského stylu a Mekáče, jsme tam nenašli. Jen nás tam přepadl hlad, tak jsme si dali v jedné z restaurací pozdní oběd - kuskus na půl za 60 dh. Přinesli nám ho spoustu - dohromady jsme zvládli jen půl porce. Na talíři byl samotný kuskus a v další míse vařená zelenina (okurek, zelí, mrkev, dýně) a kus masa ve vývaru - vše moc dobré vč. oliv jako předkrm.

Nově Francouzi postavená část města (ville nouvelle)
Nově Francouzi postavená část města (ville nouvelle)


V Maroku najdete i McDonald’s
V Maroku najdete i McDonald’s


Dobrouzdali jsme se zpátky k hotelu přes nádraží pro velké batohy (tentokrát nám to tam připadalo dost divoké, byly tam 2 minibusy policajtů), kde jsme koupili taky jízdenky na další den do Meknésu a ještě vyrazili pro večeři - placku se sýrem, banán, meloun a barel s pitím, já navíc výborný zákusek. Na hotelu Lída něco vyprala, a zbytek klasicky: večeře, plánování a dopisování deníku.


28.9.2010
Fés - Meknés


Protože jsme už včera naznali, že Fésu máme dost (vše co jsme chtěli, jsme měli víceméně prohlédnuté a nadháněči byli celkem nepříjemní), pořídili jsme si jízdenku do Meknésu už na 10:30 - naštěstí z autobusového nádraží CTM, které je na rozdíl od zdejšího hlavního vždy čisté a bezpečné.

Vstali jsme v 7, sbalili se a že půjdem na snídani, která byla v ceně. Ta ale ještě nebyla hotová, tak jsme ještě jednou prošli okruh v medíně - napodruhé už úplně bez mapy, což trvalo cca hodinku a v 9 jsme přišli na snídani na terase (bageta, máslo, džem, džus a káva). Slečna se snídaní nás trochu potrápila, protože jsme spěchali na autobus a nechala nás čekat půl hodiny. Naházeli jsme tedy snídani do sebe, lapli zavazadla a šli na stanoviště taxíků, kde obvykle čekají 4, ale tentokrát samozřejmě žádný. Našli jsme ho ale rychle a podle taxametru za 11 dh nás odvezl na nádraží CTM. Cesta do nedalekého Meknésu (po Marakéši a Fésu třetího ze čtyř tzv. “královských měst”, která kdysi byla sídli panovníků a tedy i hlavními městy Maroka) trvala cca hodinu, kdy jsem psal deník a Lída plánovala.



<< Zpět na písky Sahary Pokračovat do královského Meknésu se sladkostmi >>



 


 




Veškerý obsah stránek maroko.efektne.cz je chráněn autorským zákonem a jakékoli kopírování textu nebo obrázků je striktně zakázáno bez předešlé domluvy s autorem.

NAVRCHOLU.cz

Maroko cestopis, dovolená - hlavní stránka

Maroko Turecko