Meknés: klidné pěkné město, známé sladkostmi

Památky bez otravných naháněčů


V Meknésu jsme na nádru pozjišťovali spoje na další dny a koupili jízdenku do Al Džadídy přes Casablancu - celkem za 260 dh za oba. Pak jsme po delší době chytli taxíka (tady světle modrého) s úplně nervním taxikářem, který na nás gestikuloval, ať rychle nastoupíme - stáli jsme na autobusové zastávce a celou cestu nesmyslně předjížděl v kolonách a neustále troubil, i když před ním prostě jen stála kolona aut. V cílové destinaci zas že máme rychle zaplatit a honem vystupovat. Vystoupili jsme před v průvodci vyhlídnutém hotelu Regina, který se mně ale nezdál - byl moc temný a samý Maročan, s výhledem na binec, tak jsem nechal Lídu u báglů a šel rekognoskovat další možnosti ubytování. Objevil jsem pěkný klidný hotýlek Maroc, s velkými pokoji, i když za celkem vysokých 180 dh na noc, a to ještě po velkém smlouvání. Ale co, když jsme tady na 2 noci, tak se vyplatí něco lepšího...

Hned jsme vyrazili na oběd na zahrádku restauračky přímo pře hotelem, kde to vonělo smaženými rybami. Dali jsme si viande haches (sekaná ve tvaru párečků) a Lída viande dikton (krůtí párečky) a navrch sardinky. K tomu nám dali výborný chleba a ostrou kečupovou máčku. Sardinky, kterými je Meknés známý ale byly moc tučné, což mně neudělalo dobře na žaludek a museli jsme to vzít ještě přes hotel s hodinovou pauzou. Jinak bylo jídlo moc dobré - stoly byly také obsazeny místními, což je neomylné vodítko při hledání dobrého a levného jídla.

Kolem největší brány v Maroku ze sloupů z Volubilisu jsme prošli do královských sýpek na skladování obilí s obrovskými podzemními prostorami (prohlídka 10 dh). Samotní Maročané tvrdí, že to bylo starověké vězení pro křesťany, ale prý bylo dokázáno, že to není pravda. U vstupu se vás ale stejně zeptají, jestli chcete jít do vězení. Za další bránou už jsme našli mauzoleum Muláje Idríse Ismaila, které je nádherně zdobené, s fontánkami a smí se do něj jen bez bot (zdarma).

Brána Bab el-Mansour
Brána Bab el-Mansour


Náměstí Place el-Hedim
Náměstí Place el-Hedim


Sýpky Koubat as-Sufara
Sýpky Koubat as-Sufara (nebo-li vězení křesťanů)


Mauzoleum Muláje Ismaila
Mauzoleum Muláje Ismaila


Mauzoleum Muláje Ismaila
Mauzoleum Muláje Ismaila


Pak už jsme se přes hlavní náměstí vrátili bloudit do medíny, zajímavé súkem niťařů, který jsme předtím nikde neviděli. Je zajímavé vidět muže vyšívat, sedět u kolovratu, nebo prodávat v obchůdcích plných špalků různobarevných nití. V medíně jsme se ztráceli a zase nacházeli, mapa nepomáhala. Tak jsme se ocitli až na druhé straně u hřbitova, zpátky už jsme trefili bez problémů. Vrátili jsme se na hlavní náměstí, které atmosférou připomíní Marakéšské Džema el Fna s hudebníky, lékárníky apod. Tam bylo moc příjemně - sedli jsme si na kraji náměstí na čaj a pozorovali, částečně četli průvodce. Ještě jsme obešli některé muzikanty a zamířili do súku specializovaného na sladkosti, kterými je Meknés taky proslaven. Koupili jsme si čtvrtkilovou krabičku různých druhů sladkostí na ochutnání a po cestě na hotel jsem si dal ještě palačinku s medem.

Čaj na náměstí el-Hedim
Čaj na náměstí el-Hedim


Hudebníci na náměstí
Hudebníci na náměstí


Na hotelu jsme trochu prali, plánovali, koukli se na půlku Wall-Eho na mobilu a dlouho jsem dopisoval deníkové resty. Zatím tedy Meknés velmi příjemný, skoro bez nepříjemných naháněčů.


29.9.2010 Středa
Meknés


Tentokrát jsme vstávali v 7, abychom vyrazili ještě dokud nebude tak teplo. Po cestě jsme se zastavili pro placky s medem a sýrem ke snídani (nějaký Maročan před námi si dával i kombinaci med+sýr, ale na tu jsme neměli odvahu) a vyrazili směrem k sýpkám Heri es Souani a jezeru Agdal Basin. Protože se přece nebudeme držet cesty popsané v průvodci, tak jsme "zkratkou" trošku bloudili, ale našli jsme hradby, kolem nichž jsme se dostali až k sýpkám, a to ještě před devátou (kdy se otevíralo), tak jsme omrkli "jezero". Na tom ale není nic k vidění, snad až na to, že tolik vody pohromadě není v Africe moc běžné. Jezero je teď ale obbetonované, dříve sloužilo jako zásobárna vody pro chlazení sýpek. Do těch jsme vešli hned v 9 (vstup za 10 dh) a jsou známé tím, že se v nich točily některé filmy, např. Poslední vykoupení Ježíše Krista. Jsou ale spíše zvětšeninou sýpek v centru města.

Sýpky Heri es-Souani a jezero Agdal Basin
Sýpky Heri es-Souani a jezero Agdal Basin


Sýpky Heri es-Souani
Sýpky Heri es-Souani


Dvoukilometrovou cestou mezi hradbami kolem paláce a golfového hřiště (obojí nepřístupné a ani není vidět), jsme se vrátili do centra a odpočinuli si na terase s výhledem na náměstí Place el-Hedim s čajem sice za 15 dh, ale hlavně se záchodem.

Ještě jsme v medíně navštívili Medresu (školu koránu) Bu Inania, která má krásně vyřezávané stěny, stropy a vůbec kde co (klasicky bez popisků a vnitřního vybavení) a oproti Marakéšské mederse je zde vstup jen za 10 dh. Navíc se zde dá vyjít i na střechu s výhledem na minaret vedlejší mešity.

Medersa Bu-Inania
Medersa Bu-Inania


Medersa Bu-Inania
Medersa Bu-Inania


To už jsme ale dostávali hlad, takže jsme odolali nabídkám nadháněčů z hlavního náměstí a přešli k hotelu, kde jsou 2 dobré a levnější restaurace, do které chodí hodně Maročané - v jedné jsme byli včera, do druhé jsme zavítali dnes: dali jsme si míchaný salát varieé (marocký rajčatový salát, brambory s bylinkama a rýží) a hvězí špíz (brochette) s kolou. Potom jsme zašli do cukrárny naproti pro zákusek a koupili žlutý meloun na večeři. S nákupem jsme zašli na hodinovou pauzu na hotel.

Odpoledne jsme měli v plánu muzeum Dar Jamai u náměstí, které sice neuvádělo anglické popisky, jak sliboval průvodce, ale i podle zápisů v knize návštěv je to snad nejpěknější muzeum v Maroku. Sídlí v nádherném paláci, i s ukázkami interiérů a zahradou. Vstup opět po 10 dh.

Muzeum Dar Jamai
Muzeum Dar Jamai


Tím náš program v Meknésu skončil, tak jsme se šli ještě projít medinou, kde jsme se opět úspěšně ztratili, ale koupil jsem si výborný čokoládový zákusek, který jsem si už dříve vyhlídnul. Pak už jen čaj na náměstí, čímž jsme se v sladkostmi proslaveném Meknésu úplně přesladili a šli jsme na hotel večeřet ještě teplou bagetu přímo z pekárny s veselou krávou a žlutý meloun. Ještě jsme se na mobilu dodívali na Wall-E-ho a po setmění ještě na chvíli vyrazili na náměstí, kde byl ale jen trápič hadů a kapela, kterou jsme chvíli poslouchali. Tím taky skončil náš sladký, odpočinkový den v Miknásu. Zajímavé bylo, že jsme tady nepotkali tolik turistů jako v jiných městech, přestože je Miknás příjemné město, ve kterém je toho dost co vidět. Pro mně to bylo, společně s Marakkéší a později Rabatem, nejoblíbenější marocké město.



<< Zpět do koželužen Fésu Pokračovat do přímořské portugalské Al Jadidy >>



 


 




Veškerý obsah stránek maroko.efektne.cz je chráněn autorským zákonem a jakékoli kopírování textu nebo obrázků je striktně zakázáno bez předešlé domluvy s autorem.

NAVRCHOLU.cz

Maroko cestopis, dovolená - hlavní stránka

Maroko Turecko