Rabat - nádherné hlavní město Maroka s mořem

S ruinami římského města Chellah, Hassanovou věží a mauzoleem


Do Rabatu jsme přijeli kolem 17:30, tedy akorát na nalezení hotelu ještě za světla. Přes silnici jsme stopli taxík, který zrovna někoho vysazoval a nechali se zavézt k bráně mediny Bab el Hab u hotelu Mamounia, který jsme si zase vyhlídli v průvodci. Nádraží je dost daleko od centra, ale stejně si myslím, že nás řidič ošulil, protože na taxametru z desítky přecvakla dvacítka, takže po nás chtěl 25 dh. Chvíli jsem se s ním hádal, ale to jde těžko bez francouzštiny. Mamounii jsme našli hned - poznámka o škaredém vzhledu vchodu v průvodci stále platí, ale jinak to jde - dostali jsme pokoj pro 4 osoby za 130 dh na noc, teplá sprcha za 10 dh.

Hned jsme vyrazili do medíny, která krásně žila jako obvykle a v místním mléčném baru jsme zaexperimentovali s jogurty - jeden tvarohový posypaný mandlemi, druhý tradiční marocký nasládlý - oba výborné, a k tomu placku namazanou sýrem - ten mě dali napřed ochutnat na lžičce. Sice jsme si stále ještě dávali pozor na to co, kde a z čeho jíme, ale odmítněte milého Maročana s napřaženou rukou se lžičkou sýra na ochutnání, když vám chce zjevně udělat radost...:-) Konečně - náš výlet v Maroku se pomalu chýlil k závěru, takže naše žaludky už by měly být na marockou stravu přivyklejší a na klidu nám přidávalo i prodělané doporučené očkování proti žloutence A/B a břišnímu tyfu, takže jsme si troufli už i na ty podomácku vyráběné jogurty. Sledovali jsme, co si dávají ostatní domorodci a domlouváme se, že následující den tam zkusíme ještě nějaký jiný ochucený jogurt.

Jogurtárna
Jogurtárna


Jedna z častých zákuskáren
Jedna z častých zákuskáren


Poté jsme se ještě vydali na hodinku projít medinou na její konec po hlavní ulici (medína je tady krásně přehledná s širokou hlavní ulicí) a ke konci už se začínala ozývat jogurtová mikroflóra, tak jsme spěchali na hotel. Po pauze jsem ještě vyběhl pro barel vody a zákusek, kterých tady zase mají kvanta a nádherně vypadajících, tentokrát kokosový. Večer už jen dopisuju deník.


2.10.2010 Sobota
Rabat


Vstáváme po sedmé, abychom vyrazili k Chellahu - starému římskému městu, ještě než začne být teplo. Bylo ale azuro, takže teplo už od rána. Asi dvoukilometrovou příjemnou procházkou po hlavní třídě ville nouvelle, kde ještě v 8 skoro nikdo nebyl, jsme došli k Chellahu - kousek za hradbami Rabatu. Starověké město bylo nádherné svými troskami staveb, ve kterých hnízdili čápi a krásnými zahradami. A taky tím, že jsme to tam měli ze začátku sami pro sebe (vstup 10 dh).

Chellah - staré římské město
Chellah - staré římské město


Chellah - staré římské město
Chellah - staré římské město


Chellah - staré římské město
Chellah - staré římské město


Po cestě zpátky jsme se chtěli podívat na palác, ve kterém bydlí král. Dovnitř se nesmí, ale zvenku se na něj dá podívat - tedy za určitých bezpečnostních opatření. Palác je obehnaný hradbami a z jedné brány nás poslali do druhé pro turisty. V té nám jeden z 5ti civilistů s jedním policistou, kteří seděli na chodbě a povídali si, vzal pasy, že si je máme vyzvednout po cestě zpátky. To nás sice znervóznělo, ale riskli jsme to. Cesta k paláci byla jen na chvíli a nic extra světoborného - cesta i vyfocení paláce a čestné stráže zabralo tak půlhodinku. Překvapilo nás, že se smělo palác fotit a pasy jsme při odchodu dostali zpátky, i když si nejsem jistý, že by je nedali i komukoli jinému, kdo by si o ně řekl:-) Snad ne.

Královský palác
Královský palác


Protože jsme neměli kloudnou snídani (ráno po cestě nebylo ještě nic otevřeného, takže jsme se nedostali k vytoužené placce s medem), tak jsme zašli do mediny koupit ovoce a okurek a zašli jsme na 2 zákusky "na stojáka" - jeden citonový a jeden čokoládový - oba, jak jinak, výborné. Broskve jsme šli sníst na pokoj, kde jsme přečkali i polední teplo.

Odpoledne jsme se vydali po hlavní ulici Ave Hassan V., kde jsme se stavili na "hambáč" - bulku s plátkem sýra, plněnou mletým masem s vejcem, směrem ke kasbě (hradu). Marocký hamburger nás zaujal už předešlý večer, kdy jsme kolem něho procházeli. Zase jsme museli notně slevit z našich hygienických zásad, protože mladík, který hambáč vyráběl, měl celý den na sluníčku v alobalu zabalené mleté maso, ze kterého si vždy špachtlí část masa přesunul na varnou desku, okořenil, přiklepl pár vajec (kterých měl asi 20 plat taky vedle grilu na slunci), a když bylo maso dostatečně hotové, tak ho shrábl na stranu desky, vyklopil na ni novou várku syrového masa a stejnou špachtlí dal hotové maso do bulky, do které pak vložil ještě plátek sýra. Evropská unie by se z toho se svým odděleným provozem pro syrové maso asi zjevila, ale člověk s důkladným proočkováním si na jídle moc pochutnal. Samozřejmě jsme si tento stánek vybrali, protože se u něho vyskytovalo nejvíc místních.

Hamburger
Hamburger


Chuť nám znepříjemnil jen nějaký žebrák, který nás při jídle chvilku otravoval, ale rychle jsme se ho zbavili. Přešli jsme tedy k místnímu hradu, vstoupili jsme hlavní horní branou a sama o sobě nám kasba nepřipadala nic moc - jen jsme jí prošli. Zato na jejím konci se otevřel úchvatný výhled na moře a pláže. Chvíli jsme jen koukali na život na pláži, koupající se a surfaře, a pak sešli k pobřeží a vymáchali si nohy v moři, prošli se po molu a sedli na něj a pozorovali vlny, jak se tříští o molo a kameny. V teple jsme se vyšplhali kolem majáku zpátky ke kasbě a objevili druhý vchod hradu, kterým se vstupuje do zahrad s exotickými rostlinami, ve kterých jsme se na půl hodiny taky zabavili. Od kasbahu jsme to střihli medinou po ulici Rue de souika, kde nakupovala spousta lidí a my jsme pořídili konvičku na marocký čaj za 50 dirháčů, čož byla dobrá cena.

***foto 5-9: Udájský kasbah, Výhled na moře z kasbahu, Výhled na moře s majákem, Pohled na kasbah od moře a Moře v Rabatu
Udájský kasbah
Udájský kasbah


Výhled na moře z kasbahu
Výhled na moře z kasbahu


Výhled na moře s majákem
Výhled na moře s majákem


Pohled na kasbah
Pohled na kasbah


Moře v Rabatu
Moře v Rabatu


S nákupem a po menší večeři (marocká tradiční luštěninová polévka haríra, limonáda Hawai a čaj) jsme zašli na pokoj, kde se Lída osprchovala a hned jsme vyrazili zase do medíny. Tam jsme vyhandlovali hnědočervenou koženou kabelku za 200 dh a úspěšný nákup jsme zašli zapít a zajíst do místní laterie - na tvarohový jogurt a já mandlový shake s rozsekanými mandlemi. Mléčnou večeři jsme pak ještě zakončili zákuskem v oblíbené zákuskárně (buchta z listového těsta plněná ořechovou náplní) a spokojení jsme se odebrali na hotel.



3.10.2010 Neděle
Rabat - Chefchauen


Ráno jsme se sbalili a kolem osmé vyrazili k mauzoleu a Hassanově věži - 44 metrů vysokému nedokončenému minaretu, který měl být největší na světě, ale po zemětřesení se na to Maročani vydlábli. Minaret měl být součástí obrovské mešity, která ale po zemětřesení také nebyla dokončena a zbyly po ní jen torza sloupů, která ale nastiňují, jak rozlehlá měla mešita být. Do věže se nemůže, do mauzolea ano a je to nádherně vyzdobená a vyzlacená místnost se sarkofágem, ve které je pohřben marocký panovník. U mauzolea i v něm stojí čestná stráž.

***foto 10-14: Hassanova věž a mauzoleum Mohamada V., Interiér mauzolea a Strop mauzolea, Hassanova věž se sloupy nedokončené mešity
Hassanova věž a mauzoleum Mohamada V.
Hassanova věž a mauzoleum Mohamada V.


Hassanova věž a mauzoleum Mohamada V.
Hassanova věž a mauzoleum Mohamada V.


Interiér mauzolea
Interiér mauzolea


Strop mauzolea
Strop mauzolea


Hassanova věž se sloupy nedokončené mešity
Hassanova věž se sloupy nedokončené mešity


Vrátili jsme se k hlavní třídě Mohameda V. ve ville nouvelle, předtím jsme ale našli obchůdek - jakousi pobočku Carrefouru - samoobsluhu!, což se v Maroku opravdu moc nevidí, a pořídili nějaké suverény - sladkosti, fíkovou marmošku, čaje apod., Nebylo ale moc z čeho vybírat, protože vetšina věcí nebyla marockých. Se suvenýry k jídlu je totiž v Maroku potíž - nic nebaleného jsme dovážet nechtěli, protože se tady na všechno hmatá špinavýma rukama a ne každý má očkování proti žloutence, jako my. Nakonec jsme alespoň vybrali pár balených čokoládových tyčinek a oplatků, na kterých byly arabské nápisy, takže to vypadalo dostatečně marocky. K tomu jsme přibrali tradiční marocký čaj a nějaké další drobnosti.

Na vlakovém nádraží jsme ještě vyměnili peníze a hodinu zbývající do vyklizení pokoje jsme šli strávit do súku (na trh) - po včerejším úspěchu s kabelkou - vybírat tašku na dokumenty pro mně. Přestože jsem chtěl černou, nechal jsem se přesvědčit, že tmavě hnědá - nebarvená - je kvalitnější. Jak jsme později už doma zjistili, byla to správná volba, protože den předtím koupená červenohnědá kabelka pro Lídu trochu barví oblečení. Prý je to obecný problém barvených kožených výrobků v Maroku, protože se zde kůže barví tradičním způsobem, který není tak dokonalý. Hnědou aktovku jsme vyhandlovali za 315 dh.

Odubytovali jsme se s tím, že si necháme zavazadla na recepci a vydali se na jehněčí tadžín do předem vyhlídlé restauračky, kde ho sice měli v jídeláku, ale ne na skladě. Proto jsme vybrali kefta tadžín, Lída s čajem a já s limonádou Pomes, což je jablečná limonáda od Coca coly, která se u nás neprodává. Já jsem oběd zakončil krémovým zákuskem v zákuskárně, kde jsme koupili i dvě buchty na cestu. Ve zbylém čase jsme ještě prošli hlavní ulici v medíně, koupili na cestu placku a banány a vrátili se na hotel pro bágly. Po asi 10ti minutách jsme našli taxík (všechny jezdily plné), kterým byla celkem nová Dacia, což byl asi nejluxusnější taxík, kterým jsme v Maroku jeli. Cesta stála 20 dh, takže nás ten taxikář při příjezdu natáhl asi jen o 5 dh.



<< Zpět do Casablanky Pokračovat do modrého Chefchauenu a zakončení v Tangeru >>



 


 




Veškerý obsah stránek maroko.efektne.cz je chráněn autorským zákonem a jakékoli kopírování textu nebo obrázků je striktně zakázáno bez předešlé domluvy s autorem.

NAVRCHOLU.cz

Maroko cestopis, dovolená - hlavní stránka

Maroko Turecko