Chefchauen - modré huličské doupě

Plus Tanger - co by kamenem dohodil ze Španělska


Cesta do Chefchauenu trvala asi 5 hodin a stála 95 dh. Po cestě, během asi 5ti zastávek tentokrát prolízal autobusem i nějaký pomatenec (odvážil se jen k sedadlu řidiče) a profesionální žebrací, asi 5tiletá holčička, která se ke všem lísala, tak jsem jí raději taky dal 2 dh, abych se jí zbavil. To u CTM nebývá obvyklé. Cesta nic moc - seděli jsme skoro úplně vepředu a řidič si pouštěl naplno rádio s nějakým arabským kecáním a ani empétrojka to nedokázala přehlušit. Jinak mimo: autobusy tady jsou bez WC a všechny mají dveře i u sedadla řidiče. U CTM jsou dražší jízdenky, ale za zavazadla se platí jen 5 dh (za 2), u jiných soukromých společností je levnější jízdenka (až o třetinu), ale cesta trvá o dost déle, protože se zastavuje na každé mávnutí, jezdí se mnohem horšími autobusy (občas jsme vídali, jak se po cestě řidič rýpal v motoru nebo vyměňoval kolo) a za každé velké zavazadlo se platí většinou 10 dh.

Chefchauen je menší městečko v horách, proslulé svojí atmosférou, protože je celé nabarvené na světle modrou. A dále je hlavně známé tím, že se sem sjíždějí huliči trávy a haše, prý se tady všude v horách pěstuje. Dříve to ale asi bylo masovější, protože se odtud pašoval hašiš ve velkém do Evropy. Město je ale plné divných existencí jen částečně, člověk si nepřipadá divně, ani když nehulí.

Příjezd do Chechauenu byl trochu hektický - dojeli jsme kolem osmé na autobusák, který je ve spodní části města a ve snaze neprovokovat všudypřítomné otravné naháněče hotelu Mauricius jsme nevytahovali průvodce. Nemohli jsme se tedy v klidu podívat na mapu, protože jinak bychom je už nesetřásli, ale šli za davem dalších turistů, kteří taky utíkali před nadháněči. Nadháněči se však skupiny drželi celou cestu do centra a otravovali s ubytováním apod. S davem jsme k medině došli, ale delší, prudkou cestou do kopce.

Příchod k medině Chechauenu
Příchod k medině Chechauenu


Z autobusáku je to pěkně do kopce, ale jen asi 15 min. do medíny, během které jsem musel asi 10x vysvětlit dotěrnému naháněči, že do hotelu Mauretania nevlezu, ani kdyby to byl poslední hotel na světě. Při hledání hotelu jsme na druhý pokus zakotvili v hotelu La Castelana hned u hlavního náměstí mediny a byli jsme moc spokojeni jak s personálem, tak s vizáží a čistotou hotelu. Bylo tam současně i 6 Poláků, ale divných. Ostatně jako jsou Poláci většinou.

Po ubytování jsme ještě prošli město se zastávkou na výborným avokádovým šejku s jabkama a banánem. Pořád se mně někdo ptal, jestli chci kvalitní trávu, hašiš nebo-li arabsky kíf - asi bych se měl oholit. Každopádně Lída byla proti. Je to tady hodně turistické, ale evidentně samí huliči. Ceny jsou vyšší a jídlo trochu odfláklejší. Neměli tady ani žádný zákusky, ale naštěstí jsem měl jeden rezervní z Rabatu. Byla trochu zima - foukal studený vítr - přece jen jsme v horách. Příjezd s osvětleným městem v kopci před námi byl krásný.


4.10.2010 - Pondělí
Chefchauen - Tanger


Vstali jsme kolem osmé do deštivého dne. Pšonci nás vzbudili, protože dělali bugr na chodbě - jedli tam nějaké konzervy. Zeptal jsem se recepčního, jestli tady je možné ohřát vodu, tak vytáhl plynovou bombu a ohřál nám jí skoro celý ešus - ani za to nic nechtěl. Sedli jsme si v átriu hotelu na pohovku a konečně jsme použili vlastní zásoby, které s sebou taháme po celém Maroku - kokosovou ovesnou kaši na zalití a pytlík černého čaje.

Po snídani jsme za mírného deštíku (aspoň jsme použili i bundy) vyrazili na kopec, směrem k pramenu potoka a k mešitě, kterou darovali Španělé Maročanům. Ti si ji ale neoblíbili, takže do ní nikdo moc nechodí. Od mešity byl pěkný výhled na město a v protisměru jsme potkávali ženy bydlící v okolí a obtěžkané zeleninou, kterou chtěly prodat ve městě. Jedna holka s fotogenickým oslíkem se ale nenechala vyfotit a dívala se na mně škaredě.

Chechauen: pohled na město
Chechauen: pohled na město


Mešita nad městem
Mešita nad městem


Modrý Chechauen
Modrý Chechauen


Po cestě zpátky jsme našli i ten pramen, který jsme hledali původně. Pěkné 3 hodinky v přírodě...

Při cestě zpátky k hotelu jsme trochu bloudili v medině mezi trhovkyněmi prodávajícími na zemi v ulicích zeleninu, kterou vypěstovaly, ale aspoň jsme našli internetovou kavárnu (na půl hodiny za 5 dh), abychom se podívali, jestli se nám nějak neposunuly lety, ale vypadalo, že se nic nepředpokládaného nestalo. Jako člověka, kterého živí internet by mně nenapadlo, že celou skoro třítýdenní dovolenou zvládnu vydržet bez internetu, až na celkem 1,5h.

Typicky modré ulice Chechauenu
Typicky modré ulice Chechauenu


Momentka
Momentka


Paní s těstem na cestě do pekárny
Paní s těstem na cestě do pekárny


Před dvanáctou jsme se odubytovali, nechali bágly na recepci a šli na prohlídku místního kasbahu - pevnosti s výstavou fotek, textilií apod., zahradou a vyhlídkovou věží. Na oběd jsme si na hlavním náměstí dali tadžín s hovězím masem. Trochu odfláklý pro turisty, ale dobrý a hlavně konečně se zeleninou, kterou chtěla Lída. Chvíli jsme ještě chodili po medíně, kupovali jídlo na cestu a koukali po obchůdcích.

Se zavazadly jsme se pak přesunuli z kopce na nádraží, kde napřed jel autobus CTM do Fésu a až po něm se zpožděním do Tangeru. Protože už byl autobus obsazený, tak nebyla místa vedle sebe (někdy se nerespektují čísla sedadel na jízdenkách ani v CTM), ale nějaká paní nám to domluvila s pánem, který seděl na našich sedadlech a neměl se k odchodu. Ještě se řešilo, že bylo v busu o člověka víc, než sedadel, ale nějak se to vyřešilo. Cesta do Tangeru trvala 3 h a dorazili jsme těsně před setměním.

Jeli jsme trochu s obavami, protože Lonely planet Tanger popisuje hrůzostrašně jako město nelegálních migrantů z celé Afriky do Evropy, město prostituce a mafiánů, ale během té chvíle, co jsme v něm strávili, se mně zdálo příjemné, s menší medínou a mnohem Evropštější, než všechna ostatní marocká města, např i s vyššími domy. Asi na druhý pokus jsme se ubytovali v medíně hned na náměstí Petit Socco, v hotelu Beccera (nic klidného a extra čistého, ale na přespání za stovku to stačilo). Pán na recepci nám hnedka chtěl zařizovat taxi na letiště za 150 dh, ale na internetu jsme se dočetli, že obvyklá cena je 100dh, tak jsme se vydali na stanoviště meziměstských taxíků a tam jsme si po chvíli smlouvání domluvili taxík levnější.

Ještě jsme prolezli medínu, koupili jídlo na nadcházející den strávený na letišti, dali si čtyřbarevný jogurt a buchtu na večeři a na náměstí Grand Socco jsme si koupili plody kaktusovníku na ochutnání. Bohužel jsem nevěděl, že jsou v nich malinkaté jehličky, které nejsou vidět a jak jsem zkoušel které plody jsou nejměkčí, následkem čehož jsem měl bodlinek plné dlaně a cítím je ještě po dvou dnech:-) Proto to vždycky prodávají chlápci s kárama a když si to někdo koupí, tak mu plod vždycky oloupou a dají do ruky beze slupky...

Večer jsme si ještě vychutnali poslední thé ala menthe v kavárně na Pétit Socco vedle vchodu do našeho hotelu, pozorovali šrumec okolo a rekapitulovali zážitky z dovolené. Na hotelu jsme se sbalili do letadla a ochutnali ovoce z kaktusovníku - bylo moc dobré - nasládlé a šťavnané, osvěžující. Jen vyžadovalo chirurgickou práci při loupání, abychom ty bodliny neměli i v krku... Noc byla celkem rušná, cca každou hodinu nás něco vzbudilo, ale možná jsme spali lehčeji, abychom nezaspali letadlo.

Salon de Thé (čajovna) v Tangeru
Salon de Thé (čajovna) v Tangeru




5.10.2010 Úterý
Tanger - Paříž - Praha - Brno


Vstali jsme ještě před šestou a vyšli jsme už za rozednění ke stanovišti meziměstských taxíků. Už na nás čekal domluvený taxikář (to se mně líbí, že podle naší zkušenosti když se člověk s Maročanem na něčem jednoznačně domluví, tak se na to dá spolehnout) s číslem 75. Odvezl nás za stovku na letiště a odtud začíná nudná část "zájezdu": vyplnili jsme papírek pro odjezd ze země, kontrola proběhla bez problémů. Po třech hodinách v Paříži na letišti Cherles de Gaule, které je dost velké, takže jsme se skoro hodinu přepravovali z jednoho terminálu na druhý místním vláčkem, jsme zbytek sedmihodinové mezery vyplnili koukáním na filmy v mobilu, jídlem apod. Ve 21:20 pak odlétáme do Prahy. Tam před půlnocí voláme na parkoviště, ať si pro nás přijedou, vyzvedáváme auto a nocí jedeme zpátky do Brna.

Odlet z Tangeru
Odlet z Tangeru


Další výletnický zářez na pažbě...



<< Zpět na Rabat
<< Zpět na hlavní stránku <<

Pokračovat na cestopis o Turecku >>



 


 




Veškerý obsah stránek maroko.efektne.cz je chráněn autorským zákonem a jakékoli kopírování textu nebo obrázků je striktně zakázáno bez předešlé domluvy s autorem.

NAVRCHOLU.cz

Maroko cestopis, dovolená - hlavní stránka

Maroko Turecko